Světlá a prostorná budova kralupského nádraží socialistického realismu byla otevřena roku 1986, mně osobně byly tři roky 🙈 Dominantou budovy je socha Prométhea - titána, jenž údajně neměl žádnou úctu k božstvu, tropil si z nich žerty a veřejně se jim posmíval (přestože bojoval na jejich straně, pokud šlo o boje mezi titány) 🤔 Socha má symbolizovat utrpení Kralup a jeho obyvatel při náletu na konci 2. světové války a prý je ji přezdívá "mrzák" ♿ Nyní nádražní budova netrpělivě čeká na svou rekonstrukci 🙏

Je mi to líto, ale tady někdo zamrzl v čase. Jsem maminka s kočárkem a zároveň dcera vozíčkáře, takže dvojitá osobní zkušenost, že se z perónu nijak nedostanete a nejlepší variantou je počkat na zpáteční vlak a odjet. 🤦🏻‍♀️🤷🏻‍♀️ Pro jistotu jsem se byla zeptat v informacích, kde mi paní sdělila, že berbariérově se tam opravdu nedostanu, že si musím vždycky někoho odchytit, aby mi s kočárkem pomohl. Kdo pomůže třeba vozíčkáři? Více jak jednu hvězdičku nemůžu dát. Snad se brzy někdo zamyslí a zapracuje na inovaci, která by měla být samozřejmostí. 🙏

Velmi hezké původní nádraží s krásnou původní výzdobou i tabulemi s odjezdy vlaků. Čisto a celé takové jak z minulého století.

Nádraží, které se zastavilo v čase. Kdysi nadčasová a skvěle řešená staniční budova nezvládá držet dech se současnou dobou. Takto velké nádraží, které denně využije několik tisíc cestujících, není bezbrariérové - což je nejen velmi nepohodlné pro rodiče s kočárky, ale zcela ostudné pro vozíčkáře a další s omezenou pohyblivostí. Informační systém na nádraží nejspíše pamatuje dobu konstrukce budovy samotné (r. 1986), často se stává, že jsou zobrazeny třeba jen 3 nejbližší odjezdy, což mi je dost k ničemu. Perony nástupišť nejsou ve výšce vagonů, ale pod úrovní, opět budou původní. Dlažba v podchodech a na nástupištích určitě pamatuje lepší časy, stejně jako ostatní inventář nádraží. Jediné, co lze za mě vzít jako plus, je relativní čistota prostor jinak velmi smutného a zastaralého nádraží.

Souhlasím s přispivateli,kteří si stĕžují na nulovou bezbariérovost. Tahali jsme kola po nĕkolika schodištích nahoru a dolu. V podchodu nefungovaly svĕtelné tabule,takže jsme museli čekat v hale až se objeví číslo nastupištĕ u našeho spoje a pak hurá na perón. Ale hlavnĕ lituju vozíčkáře,lidi s omezenou pohyblivostí a maminky s kočárky!